Andrejka

Nový přírůstek ve Fouskách je miloučká kočička Andrejka, která se přitoulala k jednomu pánovi a už neodešla.

Měli jsme mnoho otázek, proč se ocitla na ulici. Poštěstilo se a my známe její bříběh.

Tento příběh je dalším důkazem toho, proč je tak důležité hlásit nalezené kočičky na obec! Je to nejen povinnost, ale také šance dát ztraceným duším možnost najít cestu domů.

Když jsme Andrejčin nález nahlásili, zazvonil telefon.

Na druhém konci se ozvala paní se slovy: „To je moje kočička.“

Případů, kdy se někdo přihlásí o svou kočku až poté, co se ocitne u nás, je opravdu málo – spočítali bychom je na prstech jedné ruky.

Dali jsme paní prostor, aby nám o Andrejce něco pověděla. A její slova nám sevřela srdce…

Po smrti jejího původního majitele se jí rozhodla dát domov. I když už měla vlastní kočičky, nechtěla nechat Andrejku napospas osudu.

Jenže v jejím domě měly kočky volný přístup ven – a tím pádem ho měla i Andrejka. Nové kočičí společenství ale nepřijala, necítila se v něm dobře. Často odcházela a zase se vracela.

Až jednoho dne odešla nadobro.

Možná hledala toho, koho ztratila… Možná se snažila najít domov, který už neexistoval.

Pán, u jehož dveří se objevila, popisoval, jak zoufale běhá za lidmi a auty. Měl obavy, že se jí brzy něco stane.

Jak se asi cítí malý tvoreček, kterému se náhle obrátí život naruby? Nemůže být tam, kde to zná, a nemůže být s člověkem, který pro něj znamenal celý svět…

Paní by si Andrejku vzala zpět, ale protože by se situace neustále opakovala a Andrejka by dál riskovala svůj život, domluvili jsme se, že zůstane u nás.

Pokud by se vrátila, měla by opět volný přístup ven – a opět by se mohla ztratit. To už nesmíme dopustit.

Jedno je ale jisté – Andrejka má několik strážných andělů.

Měla obrovské štěstí, že vždy potkala lidi, kteří jí chtěli pomoci. Kolik kočiček takovou šanci dostane?

Teď ale musí opustit bludný kruh ztráty a hledání.

Pro její bezpečí a především pro její něžnou dušičku přišel čas začít znovu.